A další blog je na světě...

S myšlenkou založení blogu si pohrávám již několik let. Ženské pokolení mělo odjakživa potřebu převádět své myšlenky a pocity do deníčků, dopisů či vzkazů v láhvi. U mě tomu nebylo jinak, nejtajnější myšlenky jsem schovala do deníčků a těším se až si tu krabici jednou snesu z půdy a během pročítání budu vzpomínat, jak nespravedlivý byl tenkrát svět, když mě můj první kluk Jirka dal kopačky na tak významné narozeniny jakou jsou ty patnácté. Myslím, že to je právě období, kdy jsem si deníček psát přestala... z platonických lásek, o kterých jsem v noci snila při psaní deníčku (a každou stránku podepisovala jiným příjmením podle toho, který z kluků byl zrovna tématem dne) jsem přešla do období fyzického sbližování a to už na deníčky přestával být čas. Detaily kdy, kde a ským se řešily s kamarádkami, takže deníček nebyl potřeba. Novou éru deníku jsem začala až na svých cestách. Pokud se odhalí, že mám na psaní talent, vrhnu se na psaní knih „Aupairkou v Irsku“, „Studentkou v Moskvě“ či „Erasmačkou v Belgii“.

No a různorodost mých deníčků je právě to, proč už několik let přemýšlím, o čem tedy budu ve svém blogu vlastně psát. Mohla bych se orientovat na červenou knihovnu a psát o erasmáckém pobytu, který ač se odehrával pouze v Belgii byl hlavně o poznávání cizích kultur. Nevím ale, jestli je na to spisovatelský svět tak brzo po období Christiana Greye již připraven. Zajímavé by mohlo být i odbobí poerasmácké – tudíž doba, kdy jsem se do Belgie a jednoho Belgického fešáka zamilovala natolik, že jsem opustila rodnou hroudu a začala úplně nový život v nejkrásnějším městě Belgie - Gentu. Historky o tom, jak jsem začínala od nuly, učila se novému jazyku, hledala práci a zvykala si na jiné stereotypy, by vystačily určitě na několik článků. Jenže v té době jsem o blogu stále jen mluvila a do žádných větších spisovatelských akcí se nepouštěla. Prvním vážnějším krokem ke psaní byly cestopisy, které jsem začala psát o svých baťúžkářských výpravách a sdílela je s cestovateli na cestovatelských portálech. Tato má psací vášeň vyvrcholila založením webovek, kde jsem mohla psát o svých cestách do aleluja. Stránky jsou stále v provozu, ale mě již mezitím napadá jiné téma a rozjíždím tedy blog nový, kde se budu věnovat současnému hlavnímu zájmu – přípravě na roli maminky. „A jéje, další maminkovský blog" prolítne někomu z Vás určitě hlavou, ale tento blog bude psán z pohledu nastávající maminky žijící v Belgii a jelikož je rozdílů mezi českým a belgickým mateřstvím hafo, o téma na články určitě nebude nouze.