Vánoční dáreček

Načasování vyšlo ideálně, letos máme pro celou rodinu nejhezčí vánoční dárek!

Kontrola potvrdila, že se mrňous v 10. týdnu vyvíjí přesně tak, jak má, takže můžeme rodině tuto novinku bez obav oznámit. Ale jak to co nejoriginálněji provést? Pro obě rodiny to bude první vnouče, tak by to chtělo něco speciálního. Po dlouhém přemýšlení a inspirace na internetu přistupujeme k formě osobních dárků, které najdou pod stromečkem jakoby nic.

Jenže do ČR jsem přijela celých 6 dní před Štědrým dnem a utajení pro mě znamenalo peklo. Před Vánoci společně připravujeme vaječný koňak, domácí baileys, naložené hermelíny, tatarák, cukroví s náplněmi ze syrových vajec atd. Bez vůně grogu či svařeného vína nemají Vánoce prostě tu pravou atmosféru. Naši a brácha Matěj s přítelkyní Míšou mě navíc vyzvedli na letišti, abychom mohli Vánoce začít punčem na pražském Staromáku. Když jsem se dobrovolně přihlásila jako řidič a vyhlásila Vánoce bez alkoholu, Míšu hned napadlo, že za tím bude vážnější důvod a hned nařídila bráchovi ať mě sleduje. Ale jen co jsme přijeli domů, nalila jsem všem panáky na přivítání a Míši domněnku tak hned vyvrátila (že se místo slivovice šklebím u vody z kohoutku nikomu nedošlo). Další dny jsem si na večery plánovala co nejvíce akcí mimo město, abych se celý den mohla vymlouvat, že později řídím. Když jsme dělali baileys, odlila jsem si část stranou ještě předtím, než se tam přidal rum (no bez toho rumu to teda fakt není ono!).

Když pak ve středu přijel Jogi, myslela jsem si, že moje hra skončí a hned dáme rodičům předčasný dárek. Ale Jogi řekl ´když už si to vydržela tak dlouho, tak to necháme až pod stromeček´. To chudák ještě netušil kolik panáků za mě bude muset během Štědrého dne vypít. Nechci, abychom vypadali jako rodina alkoholiků, ale návštěva z Belgie se prostě vždycky oslavit musí.

Štědrý Večer nastal, konečně! Dárky se u nás rozbalují po jednom, takže celý proces trvá několik hodin. Náš dáreček jsem schovala někde doprostřed, takže na něj přišla řada asi po hodině. Pro mou část rodiny jsme měli vymyšlené skleničky (jak jinak než na panáka) s nápisy ´babička´, ´dědeček´, ´strejda´, ´teta´.

Aby to nebylo hned jasné, v balení byla také lahvička z letadla s meruňkovou vodkou. Každému jsem nalila panáka a podala jim odpovídající skleničku. A všichni ´šup´ kopli panáka do sebe a ptali se co to je. Tak jsem odpověděla, že specialní belgická slivovice a oni, že je dobrá. Nápisů si nevšiml ani jeden! Tak jsme se s Jogim smáli a rozbalovalo se v poklidu dál. Asi po půl hodině jsem nalila do panáků znovu, opět žádná reakce. Když se ani po hodině nic nedělo, Jogi usoudil, že si může bez problémů odskočit. V tu chvíli se bráška začal divit, proč má na skleničce nápis ´strejda´. Perfektní načasování fakt! Mezitím už si své skleničky prohlíží taťka i mamka a já marně křičím na Jogiho, ať se okamžitě vrátí, jinak to celé doslova pros... (prosedí na záchodě). Když se Jogi objevil, tak už všem bylo jasné o co jde a mohli jsme předat dáreček číslo dvě – krabičku s botičkama a fotkou z ultrazvuku. A bylo po rozbalování, ostatní dárky ležely nerozbalené pod stromečkem a místo toho se brečelo, objímalo, zapíjelo a prohlíželi se fotky a videa z ultrazvuku. Radost nebrala konce a na půlnoční mši neměl nikdo pomyšlení.

Na druhý den jsme měli připravený ještě menší dar pro bratránka (v té době v očekávání, teď už hrdý tatínek). Fotku s nápisem ´Tatínkové roku 2016´, kde jsou oba vyfoceni při bujaré oslavě, okomentoval stylem ´joo, to byla super akce´, aniž by mu její význam došel. Naštěstí jeho přítelkyně Jaňďa rychle pochopila oč se jedná a po chvíli budoucí fotříci vypadali podobně jako na té fotce v rámečku.

Ostatním členům rodiny jsme novinku oznámili pomocí novoročního PF přání, které hovořilo jasně. Jelikož jsou v naší rodině svátky hlavně o návštěvách a každý den jsme se setkali s jinou částí rodiny, bylo to pro Jogiho velice náročné a příští miminko prý budeme raději oznamovat po telefonu.