KONEČNĚ! Tak i já jsem se dočkala mateřské dovolené!
Na mateřskou jsem nakonec nastoupila nečekaně o 3 dny dříve, než jsem měla v plánu. Jak jsem již psala v článku o mateřské dovolené, původní plán byl zůstat v práci do posledního dne, konkrétně do pátku 8.července (10dní před termínem porodu) a to z toho důvodu, abych mohla na mateřské zůstat co nejdéle. Naštěstí jsem se stále cítila dobře a práce, kde celý den sedím za počítačem nebyla nikterak náročná, aby se to nedalo zvládnout. Horší bylo hodinové dojíždění do práce a z práce -
v noci toho asi žádná těhulka moc nenaspí a mnohdy jsem si za volantem říkala, že celkem riskuji, jak moc se mi klížily oči. Naštěstí mám toho nejlepšího chlapa a tchýni na světě a po večerech jsem již nemusela řešit věci jako vaření, praní, žehlení či uklízení a mohla tak v klidu odpočívat. (tchýně bydlí 300m od nás, někdy to je sakra blízko, ale poslední měsíce se to opravdu hodí :-)
Proč jsem to teda neplánovaně vzdala 3 dny před koncem? V úterý jsem dojela do práce a asi po hodině princezna začala dovádět takovým způsobem, že jsem myslela, že se opravdu dere na svět. Poté ze sekundy na sekundu přestala a bylo ticho jak po pěšině. Přiznám se, že mě to opravdu vystrašilo (joooo to jsou ty černé kroniky, které člověk čítá) a než celý den nervózně sedět, rozhodla jsem se zajít do nemocnice na monitor. Tam se nejen zjistilo, že je mimčo v pořádku, ale že mám i pravidelné kontrakce po 8mi minutách. Zatím tedy nic, proč by si mě v nemocnici nechali, ale doporučili mně, ať to v práci zabalím a dám si vanu, která mi to buď utlumí nebo srovná. Vrátila jsem se tedy asi na hodinku do práce, roztřídit maily, které mi tam zbývaly a předat práci, kterou jsem ještě předat nestačila (nová kolegyně tam byla od května, takže to spíš bylo formální předání, protože jsem na ni poslední týdny prakticky jen dohlížela). Bohužel jsem během prohlídky v nemocnici přišla o firemní oběd s vedením, ale kolegyně na mě tak myslely, že mi oběd z restaurace přinesly a já si tedy na rozloučenou mohla dát dvouchodové menu.
Mezitím se se mnou chodili loučit všichni kolegové, udiveni, jak si v klidu mezi kontrakcema obědvám a vyřizuji maily. Přeci jenom jsem to ještě měla hodinu jízdy domů, takže jsem se po obědě sbalila a se slovy ´na viděnou možná zítra, možná v březnu´opustila se zvláštním pocitem firmu.
Vana porod nerozjela a já tak řešila, zda se ještě na ty tři dny vrátit do práce nebo ne. Nakonec rodinná rada rozhodla, že kvůli vzdálenosti bude lepší již zůstat doma. Kdybych pracovala 5minut od domova, byla by to jiná situace, ale takhle je přeci jen bezpečnější to již zabalit i přesto, že se cítím fajn.
Včera jsem si pospala do 10h a probudila se s blaženým pocitem, že na tohle jsem přesně čekala. Jenže doma je naklizeno, vše do porodnice i na miminko prakticky připraveno a já tak nějak celý den tápala, co s naloženým volnem budu dělat. Je to opravdu zvláštní pocit po těch intenzivních týdnech příprav jen tak zalehnout na gauč a mít konečně čas na knížku či film. Ale vím, že ta pohodička nebude trvat dlouho, tak si to zkusím co nejvíce užít. A jelikož jsem dnes prozměnu vzhůru od 5h (takhle jsem si tu dovolenou fakt nepředstavovala), tak myslím, že mi to gaučování půjde :-) Přeji Vám krásný den, moje snídaně je již připravena a k ní jdu dočítat poslední strany těhotenské bible.
