Party time v belgické porodnici
Šestinedělí jsem si tak trochu dala i v psaní. Kromě toho, že si naplno užívám mateřství a každou chvilku věnuji Lenny, tak jsem se několik týdnů radovala z přítomnosti mé mamky. Tolik dní v kuse jsme spolu nebyly už několik let, tak jsme si to obě užívaly. Ale začal nový školní rok a babička Blanka se musela vrátit do ČR, aby se mohla starat o cizí dětičky ve školce a já se místo společných procházek vrhám na další článek. Bude o tom, jak to vlastně je s tou párty v belgické porodnici.
Díky tipu čtenářky z Belgie (díky Gábi) jsme rodince řekli, že na návštěvu je možné přijít až za několik hodin po porodu. Nečekali nás tedy hned za dveřmi sálu, ale i tak tam byli na české poměry brzo. Na pokoj mě převezli něco po 16hod a v 18h už jsme se dočkali první návštěvy – babička, dědeček a teta napochodovali s pugétem, nádherným balónkem, vychlazeným šampáněm a krabicemi s občerstvením a dárečkami pro hosty. Zdrželi se naštěstí jen chviličku – připili si na zdraví, pochovali si Lenny a vyzdobili nám pokoj.
Ten pravý kolotoč nastal až další dny - byl to takový třídenní fesťák. Dopoledne jsme odpočívali po probdělé noci, odpoledne se ´pařilo´. Lenny celé dny v porodnici prospala, hluk ji asi dělal dobře, neotevřela očko, ani když nás na tom jednom pokoji bylo 13! Ale jakmile se za jejím tatínkem kolem 21hod zavřeli dveře a bylo nenadálé ticho, tak spustila serenádu. A když už usnula, tak já zůstávala vzhůru a koukala na ní, jak je krásná a křehká. No měly jste to taky tak maminy? Únavu jsem cítila neskutečnou, ale nemohla jsem od ní prostě odtrhnout oči. Jogi přicházel do porodnice kolem 8h s čerstvým pečivem a dopoledne bez návštěv pro nás byla jako romantická rande. Stáli jsme nad postýlkou a nemohli uvěřit, že ten malý poklad je opravdu náš. Mezitím samozřejmě chodili na kontroli doktoři, sestřičky, laktační poradkyně, fyzioterapeut. Všichni byli hrozně milí a starali se o mě i o Lenny jako v bavlnce (a to tak dobře, že jsem při odjezdu z porodnice brečela, jako kdybych odjížděla z dětského tábora). Divočina nastávala kolem 14h. Nejprve se ve dveřích objevila známá trojka - babička, dědeček a teta. Ti zustávali celé odpoledne a nalévali přítomným hostům. První den po porodu (ve středu) přišlo na návštěvu 15 lidí, ve čtvrtek 21 a v pátek 9. Někteří předali dar, pochovali, popili na zdraví a zase zmizeli. Měla jsem ale i návštěvy co vysedávaly dvě hodiny a to už jsem opravdu byla vyčerpaná. Naštěstí Lenny zachraňovala maminku, když měla hlad a hosté se pakovali ven, abych nakrmila v klidu. V Belgii není žádné erární oblečení, takže jsem měla připravené několikatery outfity jak pro sebe, tak pro Lenny – zbytečně. Lenny byla celou dobu v tématickém krtečkovém bodíčku a já v šatech ve kterých se nejlépe kojilo.
Jak už jsem naznačila – oznámení a dárečky, které si hosté odnášeli z porodnice (více o této tradici najdete ve starším článku) byly na české téma ´krteček´. Jogi sám navrhl oznámení a nálepky a já si myslím, že se mu to povedlo. I dárečky byly netypické – lahvička s moravskou meruňkovicí a domácí med z květů černého bezu (navařila jsem pro tuto událost litry!). Děti obdržely navíc razítka, omalovánky a sladkosti – vše samozřejmě s obrázkem krtka. Aby Lenny nepřišla zkrátka, připravila jsem ji notýsek a barevné kartičky, kam ji hosté zapisovali vzkazy a přání do života. Notýsek ji schovám do ´nostalgického kufříku´(o tom článek již brzo) a kartičky ji nechám zarámovat a pověsím v pokojíčku.
Předem jsem se porodní párty trošku bála, ale i když to bylo náročné, tak to s těma návštěvama nebylo tak hrozné. Čím víc lidí v porodnici, tím větší klid doma. V Belgii totiž na šestinedělí moc nedbají a každý chce miminko vidět co nejdříve. Hosté doma se pak zdrželi mnohem déle a tak je příště asi všechny přeci jenom přinutím k návštěvě v porodnici.
A ve stylu ´to be continued´ jsem se v porodnici i loučila a to se slovy ´moc se mi u Vás líbilo, přijdu zas!´
Tak co, uvítaly byste takový fesťáček i v českých porodnicích? :-)
Vaše už mamina Macina a její babypralinka